Kdo je moje maminečka? Pohled osobní asistentky Maltézské pomoci

Publikováno: 25.12.2019

My asistentky občas chodíme na asistence ke klientům i do nemocnic, když jsou naši klienti hospitalizováni a rodina či oni samotní si přejí naši přítomnost i tam. Tento příběh nebude o mně a o mé práci v prostředí nemocnic. Bude o tom, jak jsem byla svědkem hlubokého vztahu dceři ke své mamince.

Byla jsem požádána rodinou více než 90leté klientky, za kterou již řádku let docházíme s kolegyněmi domů, aby asistence pokračovala, i když je maminka v nemocnici. Souhlasila jsem a ve stanovenou dobu do nemocnice dorazila, našla svou milou klientku na pokoji unavenou po samotném zákroku i dočasným pobytem v nemocnici, umývám si ruce, pak opatrně beru ruku klientky a začínám s ní mluvit. Za okamžik vejde zdravotní sestra do pokoje a velmi hezky, tak aby nerušila, mě požádá, zda mohu asi deset minut počkat na chodbě - potřebují ošetřit paní, kterou právě přivezly na pokoj. Odcházím, čekám na chodbě, občas někdo kolem proběhne, ale jinak klidnou atmosféru znenadání rozčísne hlas, který bezpečně poznávám. Je to dcera (velmi milující dcera) mojí klientky a na celou chodbu, silným a rozechvělým hlasem volá „kde je ta moje maminečka“, proběhne kolem mě, ani mě nezaregistruje a vběhne do pokoje za maminkou. V tu chvíli mě napadá, ta paní co právě proběhla, si mě platí, abych tu byla místo ní, a přesto v době, kdy přejíždí mezi dvěma pracemi (aby se mohla dobře postarat nejen o sebe, ale i o maminku), běží za ní do nemocnice, aby se na vlastní oči ujistila, že je vše v pořádku (i když mi je jasné, že nejméně dvakrát volala a jsme domluvené, že jí pošlu sms s informacemi o návštěvě, až budu po večeři odcházet). Ta láska, to je pohlazení po duši.

 

Toto se vlastně opakuje každý pobyt její maminky v nemocnici: co dobrého či důležitého mamince donesla, co zapomněla přibalit před odjezdem sanitky? Někdy je to plyšový medvídek, který všude s maminkou jezdí, jindy běží s kožešinkou pod záda, aby nebyly proleženiny, kterou v nemocnici zrovna nemají, protože je v prádelně, chybí snad polštářek pod hlavu, a tak dál. Možná si někdo řekne hlouposti, bez kterých se 91letá paní v nemocnici obejde, ale dcera VÍ, že neobejde, že téměř

slepá stará paní jezdí rukou po peřině a snaží se Míšu nahmatat, že bez kožešinky si slabě tělo ve velké nemocniční posteli, těžko hledá trochu pohodlí a ten látkový kapesník musí byt pod polštářem tak, abych ho maminka bezpečně nahmatala. Po večeři, kdy klientce podám jídlo, a rozloučíme se, píši vlastně zbytečnou sms, že maminka se navečeřela, je v pořádku a že se moc těší, až za ní zítra zase dcera přijde, ale hlavně se moc těší domů, kde ji zase její Lenička uloží do postele i s  medvídkem, na peřinu skočí kocour a paní ho bude hladit a on usne.

 

A večer, když asistentky odejdou a dcera se vrátí z jedné práce, vymění mamince plenu, dá jí druhou večeři, napolohuje ji, ztlumí světlo a ve vedlejším pokoji se unavená, věřím, že často k smrti unavená, pustí do své druhé práce, kterou dělá doma. I to je láska.

Autor: Jana Kalkantová

Přispějte na projekty Maltézské pomoci pomocí portálu Darujme.

 

Zobrazit všechny novinky >

Kontakt

Maltézská pomoc, o. p. s.

Centrum Praha

Lázeňská 2

118 00 Praha 1 - Malá Strana

 

Maltézská pomoc

Obecně prospěšná společnost, je renomovaná organizace pomáhající v České republice široké škále potřebných lidí. Jako charitativní a humanitární organizace Suverénního řádu maltézských rytířů zakládá svou činnost na nepřetržité 900leté tradici pokorné pomoci trpícím.